který byl vystavěn v románském slohu, patří k nejstarším na Moravě. Šlo nepochybně o kostelík velmi skrovný. Jeho tehdejší velikost odpovídá půdorysu současného presbytáře. Stavba se skládá z půlkruhovité apsidy, čtvercového kněžiště a obdélné lodi.
V letech 1424-1427 byl kraj ovládán vojsky husitů. Je docela možné, že i v období reformace byl kostel využíván a udržován i pro nekatolické bohoslužby. Okolo kostela se nacházel hřbitov a pod zákristií kostnice ze 14. století, která je zachována dodnes.
Počátky farní duchovní správy sahají daleko před rok 1222, ale žádné písemné doklady o tom nejsou dochovány, protože vše zničilo nebo uloupilo pruské vojsko při svém vpádu na Moravu. V tomto roce byl v Přibicích farářem P. Bedřich. Stejně tak i fara, jak ji známe v dnešním slova smyslu, byla v polovině 13. století spíše světničkou přímo v kostele. Existenci skutečného samostatného farního stavení je možné předpokládat asi od poloviny 15. století, téměř s jistotou po roce 1520, kdy zanikla patronátní komenda johanitů. Fara s farářem je připomínána v obecním listinném archivu k roku 1582.
V letech 1582-1623 zde působil farář P. Eliáš Severin, který zřejmě nebyl vyhraněně katolického vyznání. Kostel byl relativně v příznivém stavu, což svědčí o určitém významu Přibic, protože v této době zůstávala řada far v okolí neobsazena pro naprostý nedostatek katolických duchovních.
Roku 1623 byly Přibice zpustošeny a téměř vylidněny opakovanými nájezdy různých vojsk. Kostel zůstal zpustlý, a navíc při tažení Švédů na jižní Moravu roku 1644 v neděli před svátkem sv. Jana Křtitele vyhořel a shořelo i všechno vnitřní vybavení. Kostel byl znovu obnoven v roce 1673, kdy do Přibic občas docházel židlochovický děkan. Od roku 1680 byly Přibice spravovány z Pohořelic. V kostele byly 3 oltáře (hlavní, Panny Marie a Maří Magdaleny) a 2 zvony, sv. Lukáš a sv. Jan Křtitel.
Když se v druhé polovině 17. století rozšiřoval kostel o zadní část s věží, tak se obyvatelé rozhodli zachovat románský portál a přemístili jej na boční stěnu, náhodou do místa, kde se nacházel jakýsi nápis. Tento nápis byl patrně už delší dobu zalíčen, jinak by o něm byla zmínka ve farní kronice. K jeho zalíčení mohlo dojít v 16. století, kdy většinu obyvatel tvořili evangelíci. Nápis se dodnes nepodařilo nikomu rozluštit a ani se neví, v jakém jazyce byl napsán. Styl písma se odhaduje do středověku. K jeho objevení došlo v padesátých letech dvacátého století, kdy se otloukala omítka. Text byl napsán hnědou hlinkou, patrně do mokré omítky, aby lépe odolával počasí. Mohl jej vytvořit některý maltézský rytíř. Obsah textu se může vztahovat k nějaké významné události.
Prvním novodobým farářem v Přibicích byl v roce 1784 jmenován P. František Mrázek. V té době se ještě nezačalo se stavbou fary a dříve zmiňovaná fara už asi zřejmě neexistovala. Proto byla faráři vyčleněna chalupa pana Menšíka v ulici Těšina. V té době byly Přibicím přifařeny i Ivaň a Vranovice.
Už v roce 1785 byla nová fara údajně postavena přímo na původním místě, kde stávala dříve stará fara, dřívější čp. 2. Podle farní kroniky byly při hloubení základů nacházeny zbytky starého zdiva, a dokonce i starý železný klíč zakopaný v zahrádce pod stromem.
Rozměry fary a její dispoziční uspořádání vycházely z úsporného „typového“ projektu určeného pro nejnižší základní rozsah farní správy. Skládala se z obytných a hospodářských stavení, která byla často opravována s několikaletými odklady. Po P. Mrázkovi se v Přibicích střídali další faráři. Zde je vhodné zmínit často zastupujícího kaplana Karla Jelínka, který také vedl farní kroniku a z původní staré kroniky do nové přepsal vše důležité.
Z knihy: Přibice v proměnách času, 2013
Webové stránky pro obce a občany provozuje Obce na webu s.r.o.
Používáme soubory cookies. Svůj souhlas můžete změnit v nastavení souhlasu s využitím cookies.